Od studentů opatovské Araford Academy aneb střípky z letního semestru:
Středa a čtvrtek 4. – 5. 7. 2018
Setkali jsme se na nádraží, kde jsme museli proběhnout „zdí“, abychom se dostali do čouzelnického světa. Po příjezdu k samotné faře, nebo spíš škole kar a čouzel s názvem Araford Academy, jsme prošli jednotlivé místnosti, odložili si věci a zahráli si seznamovací hry. Večer nás čekalo velké překvapení. V prostoru za farou byly natažené světelné řetězy, lehce simulující hvězdy a provázky s barvami šesti kolejí, do kterých jsme byli po vynikající večeři, která probíhala na tomto krásném místě, rozřazeni. Koleje byli následující: Viridisan (barva zelená), Bruneor (hnědá), Rubromil (červená), Violaceus (fialová) Ceruleol a Flavodar (s modrou a žlutou). Koleje byly pětičlenné a později tedy mezi sebou bojovaly o pohár. Byl to skvělý den. Ve středu večer si každý z týmu vybral jeden z pěti předmětů – starodávné runy, lektvary, čouzelná zvířata, herbologie a famfrpál. Já osobně jsem studovala starodávné runy, ve kterých jsme řešili různé logické úlohy a šifry a pak se i přímo ty runy naučili. Vyučování probíhalo vcelku klidně a bylo velmi zajímavé. Museli jsme tam ale dávat pozor, protože o pár dnů později jsme skládali zkoušky, kde každý z nás využil to, co se učil. Odpoledne jsme měli všichni společnou historii Arafordu a pak jsme ze zjištěných informací měli něco jako kvíz, inspirovaný hrou Dobyvatel. Večer jsme hráli různé zábavné hry a pak byla večerní modlitba.
Ivana Bakešová
Pátek a sobota 6. – 7. 7. 2018
Po páteční snídani se šlo na rozdělené vyučování. Na hodině čouzelných tvorů, jsme napodobovali některé z nich, abychom zjistili, jak se chovají. Byla to sranda a dostávali jsme body za to, když jsme předvedli hafoně, který pije z misky nebo jak chodí třaskavý skvorejš. Odpoledne jsme šli střídavě hrát hru Labyrint a brännball. Brännball je něco na způsob baseballu, ale lepší. Nám Labyrint moc nešel, ale je to dobrá hra. Jak všichni dosoutěžili, šli jsme zpátky do školy. Tam nás navštívil jeden pán, zabývající se exorcismem a tak jsme si o tom povídali. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového vážně existuje, ale líbilo se mi to. I když pořád nevím, co je vlastně ten exorcismus. V sobotu dopoledne jsme se šli do lesa učit jak správně čouzlit. Další čouzla jsme se potom učili v běhací hře. Ta mě bavila a docela nám i šla. Po obědě jsme šli na zkoušky. My jsme se toho trochu báli, ale bylo to v pohodě. Běhali jsme po lese a získávali části textu, který jsme pak museli poskládat a přečíst nahlas před paní profesorkou. Po zdárném luštění jsme vyběhli ještě s druhou kolejí zpátky do školy. Byla to celkem dálka, ale doběhli jsme dřív a ve škole nám oznámili, že v pondělí, tedy 7. den školního roku, se uskuteční školní ples. Proto jsme si měli vybrat písničku, na kterou potom zatancujeme. Vybrali jsme si melodii z cirkusu.
Majda Sáčková
Neděle a pondělí 8. – 9. 7. 2018
V neděli vyrazil profesorský sbor se studenty, kteří uspěli při zkouškách, do nekarského města Břinklavy (Jihlavy). Nejdříve jsme byli na mši a poté nás profesoři zavedli do zdejší zoo. Jakmile všichni došli na sraz, tak nám profesoři hru Selfie Contest, kde jsme měli za úkol udělat 100 selfie, aby splňovali daný požadavek. Poté jsme šli na nádraží a přejeli kousek blíže naší Arafordské akademii. A tak jsme vyrazili na trasu, která měla +-20 km, podle toho, jakou cestu si skupinka vybrala. Po prvním dnu, po přespání v lesích nedaleko jednoho krásného brčálu, nám měl být zanechán vzkaz, že profesoři v ranních hodinách museli místo opustit a jít bránit školu proti černokněžníkům. Vzkaz byl zanechán, jenže skupinka, co šla před námi nám tento vzkaz vzala, protože si myslela, že takhle dlouho snad nikdo zaspat nemohl. Ale nám (naštěstí poslední skupince) došlo, že když nikde nikoho nevidíme, že asi máme dojít do školy. Cesta byla opravdu příjemná. A tak jsme nejspíš v nejrychlejším čase došli ke škole. Poté jsme se snažili obrátit školu zpět, protože černokněžníci začouzlili naše profesory a my je mohli vysvobodit jedině tím, že je položíme na lopatky a tak všichni pobíhali s papírovými koulemi a snažili se trefovat profesory, aby jim sebrali životy a následně se je snažili položit na lopatky. Po asi dvouhodinovém krutém boji se společným úsilím všech studentů podařilo školu dobýt.
Jan Ryzí
Úterý a středa 10. – 11. 7.2018
V úterý jsme dostali za úkol vypátrat a vychovat diamantového draka, abychom proslavili Arafordskou akademii. Hledali jsme dračí vejce a v nich ukryté zašifrované zprávy. Vejce diamantového draka jsme nalezli ukryté v knihovně. Odpoledne se stala katastrofa. Byli uneseni naši spolužáci, kteří studovali runy. Bylo to náročné, ale nakonec jsme je objevily. Ve středu jsme se na základě dopisu od školníka tajně vypravili do lesa, kde jsme se snažili najít útržky runové zprávy o tom kde se nachází lektvar štěstí. Po nasbírání surovin, na místě, o kterém jsme se dozvěděli z runových zpráv, tři nejrychlejší týmy obdržely dopis o tom, že lektvar štěstí mohou nalézt po soumraku na hřbitově.
Vítek Buš
Čtvrtek, pátek a sobota 12. – 14. 7. 2018
Ve čtvrtek nás čekala první noční hra. Kvůli příjezdu inspekce jsme museli vztyčit naše kolejní vlajky. Po snídani jsme se dozvěděli, že se na školních pozemcích přemnožila vrba Mlátička. Bylo potřeba překonat její šlahouny (vedoucí) a vytrhat ze země její kořeny (mrkve). Po obědě jsme po týmech navigovali naše košťata pomocí provázků a učili se tak létat. Po výuce létání jsme se odebrali na hřiště, kde jsme lovili fantastická zvířata pomocí návnady (kanystru). Večer jsme se před modlitbou zamýšleli nad hodnotami našeho života a zvažovali, co je pro nás v životě nejdůležitější.
V pátek nás taky čekalo brzké vstávání. Každá skupinka pronásledovala čaroděje až k artefaktu své koleje a poté byla nucena dostat se z Arafordova labyrintu až k místu odpočinku, kde nás vedoucí nechali kolem 6 hodin. Naštěstí nám všem dali spacáky, karimatky a něco na snídani. Po odbytí dvanácté hodiny jsme se odebrali k rybníku Zlatomlýn, kde nás čekal oběd a závěrečná hra, ve které jsme dobývali Arafordův trezor. Setkali jsme se i s již odrostlými bývalými táborníky. Večeře byla stejně jako první den venku a bylo velkolepé vyhlášení výsledků souboje o pohár a táborák.
V sobotu už nás čekal jen úklid fary a každoroční psaní dopisů. Všichni už jsme se těšili domů, ale zároveň nám bylo líto, že už odjíždíme. A všichni jsme věděli, že se zde opět potkáme příští rok.
Veronika Grossová
