Tak jako každý rok jsme se i letos připravovali na tábory v Opatově. To jsme ještě netušili, jaké problémy nás čekají. Nejprve se objevil koronavirus a my jsme do posledních dnů nevěděli, zda se budou o prázdninách tábory konat. Nakonec, bohatě vybaveni různými dezinfekcemi, jsme byli připraveni tuto překážku překonat. Ale jak to bývá. Překonáte jednu překážku a objeví se druhá. Do opatovského vodovodního potrubí pronikla při velkých deštích na konci června povrchová voda. Kontaminovaná voda nebyla tudíž pitná. A tak, vybaveni desetilitrovými kanystry jsme museli chodit na náves pro vodu. Jako za starých časů. Ale přesto jsme ve dnech 26.7. – 2.8. a 8.8. – 15.8. na oba tábory vyrazili. V Opatově nás čekalo ještě jedno nemilé překvapení, které se jmenovalo kůrovec. Vyrazili jsme jako jiné roky do lesa, abychom tam hráli nějakou hru, ale les tam nebyl. Na holé planině na nás zíraly pouze pařezy vykácených stromů. Když někam jezdíte tak dlouho jako my do Opatova, tak znáte okolní lesy docela dobře. Už předem víte, kde se dá hrát ta či ona hra. Zjištění totální zkázy lesů vám vyrazí dech. Vždyť jste tam znali skoro každý strom a teď je všechno pryč. To vám naplno dojde hrůza kůrovcové kalamity. Jistě, věděli jsme o tomto problému, ale nyní jsme se s ním setkali tváří v tvář. Ale i tento problém jsme překonali. Nakonec jsme nalezli i místa, kde ještě kousky hlubokých lesů zbyly.
Letos jsme se vydali daleko do středověku po stopách řádových rytířů. Vyzkoušeli jsme si různé hry a rytířská klání. Počasí nám přálo, a tak jsme se také chodili koupat. Nakonec jsme prožili oba týdny jako každé jiné prázdniny. Pociťovali jsme to po všech počátečních problémech jako malý zázrak. Nikomu se nic nestalo, nikdo neonemocněl, měli jsme krásné počasí. Úplně jsme zapomněli na období před prázdninami, plné strachu a obav z epidemie. Díky Bohu za tento dar!
