Od studentů opatovské Araford Academy aneb střípky z letního semestru:

Středa a čtvrtek 4. – 5. 7. 2018

Setkali jsme se na nádraží, kde jsme museli proběhnout „zdí“, abychom se dostali do čouzelnického světa. Po příjezdu k samotné faře, nebo spíš škole kar a čouzel s názvem Araford Academy, jsme prošli jednotlivé místnosti, odložili si věci a zahráli si seznamovací hry. Večer nás čekalo velké překvapení. V prostoru za farou byly natažené světelné řetězy, lehce simulující hvězdy a provázky s barvami šesti kolejí, do kterých jsme byli po vynikající večeři, která probíhala na tomto krásném místě, rozřazeni. Koleje byli následující: Viridisan (barva zelená), Bruneor (hnědá), Rubromil (červená), Violaceus (fialová) Ceruleol a Flavodar (s modrou a žlutou). Koleje byly pětičlenné a později tedy mezi sebou bojovaly o pohár. Byl to skvělý den. Ve středu večer si každý z týmu vybral jeden z pěti předmětů – starodávné runy, lektvary, Celý příspěvek →

Opatov je místo, kde každý může najít sám sebe. Někdo přijede a s úsměvem se vrátí domů. A někdo se nemůže zbavit pocitu, že se musí vrátit – tam, ke kořenům. A často se pak vrací znovu a znovu. Je nás několik, kteří tak činíme již pravidelně mnoho let, a poslední roky prožíváme na faře pospolu začínající jarní dny, kdy se vysočinská příroda zvolna probouzí, znovu, k novému životu.
Fara, příroda, společenství, modlitba, rodina…Bobánci. To jsme a jsme spolu rádi. To vše nás dalo dohromady, spojuje nás, znovu a znovu, a díky tomu snad i víme, kým jsme a kým chceme být.

Je docela vzácné setkat se takto v hojnějším počtu. A jsme rádi, že se to daří aspoň takto jednou za rok. A i když se naše životy vyvíjejí různými směry a některé vazby a kontakty mohou postupně slábnout, pořád je tu duch vzájemnosti, který nás neopouští a nedopouští odcizení. Věřím, že tento duch nás bude provázet i v budoucnu a jsem si jist, že fara v Opatově nám v tom bude i nadále vřelým zázemím a také velkou inspirací. Bohu díky.

(tento text věnuji dobrému člověku PV, který toho v Opatově z Boží milosti nemálo prožil)

O jarních prázdninách jsme vyrazili na tábor do Opatova, kde jsme se
inspirovali jedním z nejznámějších českých polárníků Janem Eskymem Welzlem,
který doputoval sám pěšky až na Sibiř a tam žil několik let jako lovec.
Kvůli nemoci nás bylo letos méně, ale to nám nezabránilo si celý týden
pořádně užít. Počasí nám přálo, a tak jsme se mohli každý den vydávat ven
do přírody, hrát hry a díky sněhu si užívat i zimních radovánek. Po týdnu
plném zábavy stráveném s kamarády jsme se vrátili zpět do Brna a už se
těšíme na další rok!

Magda Bušová

Tábor v Opatově „pro starší“
5.-15. 7. 2017

Opatov – místo experimentu

Znovu po roce zamířili do Opatova na letní tábor nejen studenti BiGy, ale také jejich kamarádi a absolventi gymnázia. Letos se táborníci vcítili do role účastníku neetického tajného experimentu, o kterém nikdo z nich neměl ani tušení. Bojovali s nepříjemnou nemocí 2L84-QR která jím boj o přežití komplikovala. Na základě přátelství, komunikace a spolupráce se dokázali vzchopit a čelit zlým vědcům, kteří na nich experimenty prováděli. Všechny nástrahy přemohli, zachránili tak sebe i své přátele před smrtí a dorazili tak do svých domovů plní zážitků a vzpomínek.

Za všechny táborníky
Tom Čalkovský

Prima B se pod rouškou tajných služeb vydala lapit zlého padoucha. Cílem mise bylo poznat se, sjednotit se, spolupracovat a zachránit životy své i svých blízkých. Mise byla úspěšná, bezpečně stabilizovali stav v Opatově a navázali mezi sebou přátelství na dlouhá léta. Nyní směřují do lavic Bigy s plným nasazením a týmovým duchem.

Tomáš Čalkovský – vedoucí

´Dnes je první  školní den a byla mše na Petrově. Potom se my, prima B, vydáváme na vlak a jedeme do Opatova.
Ubydlíme se na faře´                                                                         (kronika primy B, den 1.)

Tak začíná kronika primy B, která na faře v Opatově prožila čtyři báječné seznamovací  dny školního roku 2017/2018. Díky programu našich animátorů Tomáše, Jirky, Helči a Terky  se v Opatově ze seznamu studentů primy B stala třída PRIMA B.

´Po obědě jsme hledali kódy na louce za farou i v lese.´                 (kronika primy B ,den 2.) ´Večer jsme dopadli padoucha Terence a opekli si špekáčky.´        (kronika primy B, den 3.) ´Dnes je konec  adapťáku, ale začátek našich 8 let na BiGy!         (kronika primy B, den 4.)

Díky za to, že na faře v Opatově, kde voní  les a čerstvý chléb, se mohou setkávat generace studentů, učitelů a absolventů.

Magdalena Hamingerová, třídní primy B

Po roce zase tu. Fara v Opatově nás vítá v celé své kráse. Děti jsou natěšené a plavba za získáním cenného koření z Indie může začít. Naše cesta se započala na březích Španělska. Ač počasí vypadalo zpočátku slibně, rychle se pokazilo. Náladu a chuť nám to ovšem nevzalo. Během naší plavby, inspirované objevnou cestou Kryštofa Kolumba, jsme mimo jiné poznávali koření, stavěli si vlastní lodě, zkoušeli jejich odolnost vůči vodě, luštili zašifrované vzkazy, hledali své španělské vládce a bojovali proti pirátům. Vše uteklo hrozně rychle a my, ač jsme unaveni a přemoženi zážitky, víme jedno, příště nás tu máte znovu!

Poklidný život továrníka Goldberga se mění v drama poté, co začne mít neodbytný pocit, že mu někdo ukládá o život. Najímá si proto skupinu těch nejlepších soukromých detektivů, které však v utajení do své továrny uvádí jako prosté dělníky. Ještě na plese pořádaném k osmnáctým narozeninám jediné továrníkovy dcery se situace zdá poklidná, jenomže vzápětí se začínají dít strašné věci. Druhý den je už od rána dcera a jediná dědička celého Goldbergova impéria nezvěstná a později odpoledne je nalezena mrtvá.

V tuto chvíli odhazují detektivové roušku utajení a začínají se naplno a zcela otevřeně věnovat vyšetřování ohavné vraždy. Vrahem je zcela určitě někdo z blízkého okolí, ale kdo? Je to jeden z lokajů, komorná, či snad majordomus? Nemůže v tom mít prsty spisovatelka, která v továrníkově vile tráví dovolenou? Nebo dokonce advokát, přítel pana továrníka již od mládí? Podezření padá i na rodinnou lékařku, novináře, který se vydal dokumentovat továrníkův majetek a vyloučen není ani ohavný čin továrníka samotného.

S vědomostmi nabytými během prvních dnů rozplétají detektivové postupně složité nitky tohoto případu, kterému k objasnění nepomůže ani útěk hrabivého lokaje. Ve finále má namále i sám továrník, který jen díky včasnému zásahu rodinné lékařky a podání protijedu namíchaného detektivy neumírá na otrávený pokrm. Při druhém pokusu o vraždu továrníka Goldberga se již detektivům podaří zjistit totožnost vraha, kterým je továrníkova milenka a po penězích prahnoucí komorná Lucie. Při snaze ji zadržet však komorná vyskakuje oknem a těsně uniká. Protřelí detektivové ovšem nepotřebují mnoho času k dopadení pachatele, teď, když už znají jeho totožnost.

Všechny záhady se tedy během týdne podařilo vyřešit, spravedlnosti bylo učiněno za dost a my jsme se spokojeni a plni zážitků vrátili domů.

Jakub Vrbacký

Poslední víkend v březnu se na opatovské faře konal třídenní pobyt ministrantů z Biskupského gymnázia v Brně. Sešlo se nás pět a k tomu profesor V. Krátký s naším spirituálem otcem Davidem.

Už od začátku výletu v pátek odpoledne byla atmosféra nanejvýš přátelská a zábavná. Po příjezdu do Opatova jsme se ubytovali a šli jsme prozkoumat blízké okolí. Pak už následovala chutná večeře, společenské hry a večerní modlitba.

V sobotu ráno jsme v místním obchodě doplnili zásoby jídla, posnídali jsme výborné opatovské pečivo a pak nám otec David odsloužil mši svatou u příležitosti slavnosti Zvěstování Páně. Připojily se k nám i tři farnice. Následoval oběd, po kterém jsme si odpočinuli, a pak jsme šli na procházku k vodopádům. Po celou cestu jsme se těšili na táborák a plánovali jsme, co všechno spálíme. A když jsme se vrátili zpět, připravili jsme hranici a užívali si ohně. Ale z důvodů chladného počasí jsme si párky a špekáčky upekli v troubě. Večer jsme ještě oslavili narozeniny otce Davida, zahráli jsme si hry a šli spát.

V neděli ráno po snídani a balení věcí následovala nedělní bohoslužba, kterou celebroval otec David. Po mši jsme se pustili do přípravy oběda, a protože jsme se snažili mohli jsme na oběd pozvat opatovského faráře Václava Nováka. Pak už jsme se jen sbalili a po divoké cestě plné objížděk, výluk a přesedání jsme se v pořádku dostali zpět do Brna.

Celý víkend se naprosto vydařil, ale bohužel velmi rychle utekl. Závěrem bych chtěl ještě poděkovat oběma organizátorům, kteří pro nás tuto skvělou akci připravili.

Za ministranty Ondřej Liška

Rok se s rokem sešel a parta přátel se opět vrátila na víkend do Opatova. Už potřetí. Nesešlo se nás sice tolik, jako loni, ale společně strávené chvíle se vzpomínkami na léta předchozí nám absenci některých z nás bohatě vynahradily. V poklidu Vysočiny a ukryti před ruchem velkoměsta i zběsilým tempem dnešní doby jsme vzpomínali na to, kdo z nás byl v Opatově na táboře první, kdo tam prožil nejvíce týdnů v roce, pokolikáté už tam jsme celkově a kolikrát se tam ještě potkáme. I když se prostorami fary rozléhal dětský křik a občas i pláč, nic z toho nemohlo narušit vzpomínky, které každému z nás běžely před očima. Ostatně, jedna vtipná historka na doby minulé střídala druhou, smích se často nedal zastavit a jen neradi jsme za sebou zamykali dveře a bránu na farní dvůr, neradi jsme opouštěli místo, které je pro mnohé z nás druhým domovem.

Ti nejstarší z nás se v Opatově potkali před více než dvaceti lety. Za tu dobu jsme zde vystřídali množství táborů, brigád, škol v přírodě, seznamovacích kurzů i obyčejných víkendů, nejprve jako děti, později jako vedoucí i jako organizátoři. Mnozí z nás studovali na Biskupském gymnáziu a s farou se tak setkali vcelku přirozeně, jiné nalákaly zvěsti o táborovém týdnu plném akce, her, nezapomenutelných zážitků a nových přátelství. Tato přátelství trvají dodnes a jistě dlouhá léta ještě trvat budou. Našim dětem, z nichž některé se už do Opatova nejednou podívaly, bychom přáli stejně šťastné a zážitky obohacené dětství, na které budou po dvaceti letech rádi vzpomínat a se svými přáteli se ochotně vracet na „místo činu“. Ať už bude kdekoliv. To naše je ale v Opatově.

Jakub Vrbacký

O prázdninách jsme vyrazili na jarní tábor do Opatova. Inspirovali jsme se filmem „Ve stínu lovce“, ve kterém nastupuje pilot do letadla, aby dopravil palivo na vzdálený sever Kanady. Cestou zpět veze nemocnou ženu do nemocnice. Jeho letadlo má po cestě poruchu a zřítí se na opuštěné místo mimo civilizaci. Záchranáři je marně hledají. Nemocná žena učí pilota přežít v divoké krajině. A přesně o to samé jsme se snažili i my.

Rozdělávali jsme oheň bez zápalek, vyráběli oděv, vařili jídlo v přírodě a zkusili orientaci v neznámém prostředí podle mapy. Po týdnu plném dobrodružství se vracíme zpět do civilizace plni nezapomenutelných zážitků.

Opatovští přeživší táborníci