Po loňských spokojených ohlasech jsme se letos již podruhé sešli o jednom předjarním víkendu v Opatově. Sešli jsme se jako parta kamarádů – tzv. Bobánků, kteří zde před lety společně mnohé prožili, ať už jako děti na táborech, vedoucí na školách v přírodě či účastníci brigád ke zvelebení fary a dalších akcí. A vlastně nejen před lety, i v současné době se pořád něco děje – v létě v Opatově běží tábory pro různě staré děti, na podzim se pravidelně koná dálkový pochod z Brna a na jaře občas nějaký ten cyklovýlet – a někteří z nás jsou pořád u toho, nyní často v roli hlavních organizátorů. Jiným už na podobné aktivity času nezbývá. A právě tento víkend byl příležitostí, abychom se všichni dohromady opět potkali „jako za starých časů“…
Za ta léta se naše řady už pěkně rozrostly a dál se utěšeně rozrůstají. Starší Bobové přijeli i se svými nejmenšími Bobánky a mladší Bobci nezůstali pozadu. Celkem se nás na faře za víkend vystřídalo na 25. A bylo to opravdu jako za starých časů 🙂 nejmenší Bobánci si spolehlivě dokázali získat pozornost starších a bylo úplně jedno, kdo vyhraje člověče, kdo shodil věž z dřívek, kdo pojede první na skluzavce, jak dlouho se válíme u Česka-junior, kam se to vlastně poděla ta strašidelná Ježibaba, nebo která z rozhleden byla nejvyšší; že někomu možná taky nechutnalo rizoto a že někteří ještě máme na kolo moc krátké nožičky. Však ony vyrostou. Podstatné bylo, že jsme tyto věci mohli prožívat společně, mít z nich radost a mít v nich jeden druhého. A to rozhodně není málo.
Pánbůh zaplať! A za rok zas.
