Bob–Bobek–Bobánek aneb Opatov znovu přivítal své

Po loňských spokojených ohlasech jsme se letos již podruhé sešli o jednom předjarním víkendu v Opatově. Sešli jsme se jako parta kamarádů – tzv. Bobánků, kteří zde před lety společně mnohé prožili, ať už jako děti na táborech, vedoucí na školách v přírodě či účastníci brigád ke zvelebení fary a dalších akcí. A vlastně nejen před lety, i v současné době se pořád něco děje – v létě v Opatově běží tábory pro různě staré děti, na podzim se pravidelně koná dálkový pochod z Brna a na jaře občas nějaký ten cyklovýlet – a někteří z nás jsou pořád u toho, nyní často v roli hlavních organizátorů. Jiným už na podobné aktivity času nezbývá. A právě tento víkend byl příležitostí, abychom se všichni dohromady opět potkali „jako za starých časů“…

Za ta léta se naše řady už pěkně rozrostly a dál se utěšeně rozrůstají. Starší Bobové přijeli i se svými nejmenšími Bobánky a mladší Bobci nezůstali pozadu. Celkem se nás na faře za víkend vystřídalo na 25. A bylo to opravdu jako za starých časů 🙂 nejmenší Bobánci si spolehlivě dokázali získat pozornost starších a bylo úplně jedno, kdo vyhraje člověče, kdo shodil věž z dřívek, kdo pojede první na skluzavce, jak dlouho se válíme u Česka-junior, kam se to vlastně poděla ta strašidelná Ježibaba, nebo která z rozhleden byla nejvyšší; že někomu možná taky nechutnalo rizoto a že někteří ještě máme na kolo moc krátké nožičky. Však ony vyrostou. Podstatné bylo, že jsme tyto věci mohli prožívat společně, mít z nich radost a mít v nich jeden druhého. A to rozhodně není málo.

Pánbůh zaplať! A za rok zas.

Krpoláci na jarních prázdninách tradičně v Opatově

Jak už bývá zvykem, sešli jsme se opět po půl roce, abychom odjeli na jarní prázdniny do Opatova. Ačkoliv jsme kvůli sychravému počasí nemohli chodit ven tak často, jak bychom chtěli, nuda nás netrápila, a to v neposlední řadě díky hrám, tentokrát na téma pohádky. Když nám počasí přálo, zúčastnily se děti dobrodružné výpravy za koněm Zlatohřívákem, nůší plnou pohádek a stromem Frňákovníkem. V opačném případě jsme zůstali na faře a hádali pohádky, hráli pantomimu či tvořili pohádky nové. Poslední odpoledne soutěžily děti o dolary, za které si nakoupily cukrovinky v kouzelném obchodě, a byly večer oficiálně pasovány na pohádkové tovaryše. Žádné choroby naši partu neoslabily, jen se vyskytlo několik rýmiček a kašílků. A už tu byl poslední den, den úklidu a odjezdu.
Tak snad zase v létě 🙂