Poslední víkend v březnu se na opatovské faře konal třídenní pobyt ministrantů z Biskupského gymnázia v Brně. Sešlo se nás pět a k tomu profesor V. Krátký s naším spirituálem otcem Davidem.

Už od začátku výletu v pátek odpoledne byla atmosféra nanejvýš přátelská a zábavná. Po příjezdu do Opatova jsme se ubytovali a šli jsme prozkoumat blízké okolí. Pak už následovala chutná večeře, společenské hry a večerní modlitba.

V sobotu ráno jsme v místním obchodě doplnili zásoby jídla, posnídali jsme výborné opatovské pečivo a pak nám otec David odsloužil mši svatou u příležitosti slavnosti Zvěstování Páně. Připojily se k nám i tři farnice. Následoval oběd, po kterém jsme si odpočinuli, a pak jsme šli na procházku k vodopádům. Po celou cestu jsme se těšili na táborák a plánovali jsme, co všechno spálíme. A když jsme se vrátili zpět, připravili jsme hranici a užívali si ohně. Ale z důvodů chladného počasí jsme si párky a špekáčky upekli v troubě. Večer jsme ještě oslavili narozeniny otce Davida, zahráli jsme si hry a šli spát.

V neděli ráno po snídani a balení věcí následovala nedělní bohoslužba, kterou celebroval otec David. Po mši jsme se pustili do přípravy oběda, a protože jsme se snažili mohli jsme na oběd pozvat opatovského faráře Václava Nováka. Pak už jsme se jen sbalili a po divoké cestě plné objížděk, výluk a přesedání jsme se v pořádku dostali zpět do Brna.

Celý víkend se naprosto vydařil, ale bohužel velmi rychle utekl. Závěrem bych chtěl ještě poděkovat oběma organizátorům, kteří pro nás tuto skvělou akci připravili.

Za ministranty Ondřej Liška

Rok se s rokem sešel a parta přátel se opět vrátila na víkend do Opatova. Už potřetí. Nesešlo se nás sice tolik, jako loni, ale společně strávené chvíle se vzpomínkami na léta předchozí nám absenci některých z nás bohatě vynahradily. V poklidu Vysočiny a ukryti před ruchem velkoměsta i zběsilým tempem dnešní doby jsme vzpomínali na to, kdo z nás byl v Opatově na táboře první, kdo tam prožil nejvíce týdnů v roce, pokolikáté už tam jsme celkově a kolikrát se tam ještě potkáme. I když se prostorami fary rozléhal dětský křik a občas i pláč, nic z toho nemohlo narušit vzpomínky, které každému z nás běžely před očima. Ostatně, jedna vtipná historka na doby minulé střídala druhou, smích se často nedal zastavit a jen neradi jsme za sebou zamykali dveře a bránu na farní dvůr, neradi jsme opouštěli místo, které je pro mnohé z nás druhým domovem.

Ti nejstarší z nás se v Opatově potkali před více než dvaceti lety. Za tu dobu jsme zde vystřídali množství táborů, brigád, škol v přírodě, seznamovacích kurzů i obyčejných víkendů, nejprve jako děti, později jako vedoucí i jako organizátoři. Mnozí z nás studovali na Biskupském gymnáziu a s farou se tak setkali vcelku přirozeně, jiné nalákaly zvěsti o táborovém týdnu plném akce, her, nezapomenutelných zážitků a nových přátelství. Tato přátelství trvají dodnes a jistě dlouhá léta ještě trvat budou. Našim dětem, z nichž některé se už do Opatova nejednou podívaly, bychom přáli stejně šťastné a zážitky obohacené dětství, na které budou po dvaceti letech rádi vzpomínat a se svými přáteli se ochotně vracet na „místo činu“. Ať už bude kdekoliv. To naše je ale v Opatově.

Jakub Vrbacký

O prázdninách jsme vyrazili na jarní tábor do Opatova. Inspirovali jsme se filmem „Ve stínu lovce“, ve kterém nastupuje pilot do letadla, aby dopravil palivo na vzdálený sever Kanady. Cestou zpět veze nemocnou ženu do nemocnice. Jeho letadlo má po cestě poruchu a zřítí se na opuštěné místo mimo civilizaci. Záchranáři je marně hledají. Nemocná žena učí pilota přežít v divoké krajině. A přesně o to samé jsme se snažili i my.

Rozdělávali jsme oheň bez zápalek, vyráběli oděv, vařili jídlo v přírodě a zkusili orientaci v neznámém prostředí podle mapy. Po týdnu plném dobrodružství se vracíme zpět do civilizace plni nezapomenutelných zážitků.

Opatovští přeživší táborníci

Milí táborníci, výletníci, přátelé fary, Opatováci, přejeme Vám do nového roku mnoho krásných zážitků a radosti ze společně strávených chvil! 🙂

„Yanem vzkvétá jako růže, Mr. Y, ten za to může!“

Toto a jemu podobná „budovatelská hesla“ se letos v červenci ozývala z oken fary v Opatově, kde se konal již sedmý ročník tábora pro starší děti (12 až 18 let). Fara se na deset dní proměnila v dystopickou totalitní zemi Yanem, jíž vládl dobrotivou a spravedlivou rukou diktátor Mr. Y.
Yanemští obyvatelé byli svobodní, pilní a velmi šťastní…
Nebo to tak úplně nebylo?
Ve skutečnosti museli obyvatelé Yanemu po celou dobu v totalitním režimu bojovat o potraviny, o svobodu slova a vlastně i o holý život, když byli vysláni do nebezpečného prostředí arény~Yarény a poštváni proti sobě.
Situace se zdála být zoufalá, dokud však nedošla první zpráva od tajemného Odboje, který již léta ze své přísně střežené centrály podniká všechno proto, aby byl Yanemský režim svržen. Tento odboj vyzýval Yanemské obyvatele zprvu k drobným revolučním krůčkům, poté i k pokusu o revoluci samotnou.
Jedné temné noci pak občané společnými silami vykonali mocenský převrat, přemohli a uvěznili Yanemskou vládu a poté se vypravili do lesů, kde na ně již čekali Odbojáři. Společnými silami pak vypátrali místo úkrytu samotného diktátora Mr. Y, překonali všechna důmyslná zabezpečení jeho paláce, porazili strážce a dopadli a potrestali Mr. Y. Tím zajistili celému Yanemu opravdový mír, demokracii a svobodu.

A nejen to. Yanemští strávili deset dní akčními hrami, záludnými šiframi, lanovými překážkami a náročnými nočními aktivitami. Vyzkoušeli si spaní na stromě, vyřádili se při boji v bahně a projevili samostatnost při nočním putování. Ale hlavně to pro ně byl tábor plný společných stmelujících zážitků, tábor prožitý s přáteli. A o to jde přeci především.

Akce byla pořádána sdružením Kolpingova rodina Brno 1 za podpory MČ Brno-Královo Pole, Magistrátu města Brna a MŠMT.
Hlavní vedoucí: Andrea Křížová, kontakt: taboropatov@gmail.com

Z reakcí účastníků:
(Díky vám za ně…)

Tábor v Opatově – Prožila jsem tam nezapomenutelných deset dní, na které budu ráda vzpomínat, ať už kvůli milým lidem, skvělým aktivitám a nádhernému prostředí. Nevadí, že prší nebo je příliš vedro, vedoucí vždy vymyslí něco, co všechny zabaví. V paměti zůstanou večerní hry plné smíchu, parta kamarádů na celý život a bahno, které bylo všude! 😀
—
Byl to velmi dobrodružný tábor, kde jste dostali pořádně do těla. Super lidi i prostředí. Příští rok jedu zas. 🙂
—
Na táboře se mi moc líbilo, byli tam super děcka a vedoucí, hráli jsme úžasný hry a jiné aktivity. Ráda vzpomínám třeba na bahení bitvu nebo výsadek 🙂
—
Drazí vedoucí, chtěla bych vám moc poděkovat za letošní tábor i všechny předešlé roky v Opatově, za všechny večery u táboráku, akční hry, zábavné scénky, i za ty probdělé noci třeba i v dešti a zimě, za každej modrák a že jich nebylo málo, ale hlavně za příležitost, že jsem toto všechno mohla prožít, protože to jsou zážitky, na které se nezapomíná.
—
Ahoj všichni, kdo byste chteli zažít spoustu legrace a skvělých zážitků. Stačí, když s náma pojedeš na letní tábor do Opatova. Není nad to strávit týden plný nevšedních zážitků, včetně zápasů v bahně, spaní na stromě, hraní akčních her, chození se koupat a zároveň budeš trávit čas s úžasnými lidmi. Určitě se k nám přidej a užij si pořádně léto tak jak nikdy předtím! Tak neváhej a kontaktuj nás!

Vzhledem k zavedení elektronické evidence tržeb od 1. 12. 2016 upravujeme pravidla pro platbu za pobyt na faře v Opatově: Nově je možný jediný způsob platby, a to bezhotovostní převod na účet. Bankovní spojení a podrobnosti k platbám jsou uvedeny v sekci Ubytování. Děkujeme za pochopení.

Před odjezdem jsme se sešli na Petrově. Potom jsme i s rodiči šli na hlavní nádraží na autobus. Poslední zamávání a už si to jedeme. Jednou jsme přestoupili a potom……OPATOV!
Přijeli jsme rovnou na oběd. Poté jsme šli do lesa a hráli poznávací hry. Hráli jsme
různé hry třeba Ruská ruleta s vajíčkem na hlavě nebo mini jungle park a nakonec noční výlet po Opatově. V neděli jsme všichni čekali mši v kostele, ale nakonec byla na faře. Týden utekl jako voda a už je tu poslední den. V pořádku jsme všichni dojeli domů a druhý den nás čekala škola .
Chtěli bychom poděkovat všem čtvrťákům a profesorům, kteří pro nás tento příjemný adapťák připravili.

TŘÍDA PRIMA A, Biskupské gymnázium Brno

Rozloučeno, odmáváno, poslední objetí i napomenutí rozdány a už jedeme vlakem do Opatova.

Kdo mohl tušit, že nás potká tolik dobrodružství? Po počátečním vytvoření rodů, erbů a založení našich vesnic jsme ustavičně čelili nelítostnému rodu Valdštejnů, který nám neustále křížil cestu. K tomu všemu jsme se ještě museli starat o své vesnice, zásobit je vodou a naučit se pro ně vařit. Závěrečná bitva o hrad Valdštejnů vedla k našemu jistému vítězství a k nalezení jejich pokladu.

Teď už zbývá jen jediné. Lehce znaveni, zato ale plni dojmů a snad i stesku se musíme vrátit domů ke svým blízkým. Jedno je ovšem jisté … za rok zas!!!

Třetí srpnový týden se pro nás opatovská fara stala Školou čar a kouzel v Bradavicích. Krátce po příjezdu přivítal všechny studenty profesorský sbor v čele s Albusem Brumbálem. Potom Moudrý klobouk rozdělil studenty do jednotlivých kolejí.
Každý den čelili studenti různým zkouškám a úkolům, které prověřily jejich odhodlání, důvtip, odvahu, učenlivost, poctivost, optimismus a vytrvalost. Odpoledne pak následovala Škola talentů. Zde studenti získali znalosti z oblasti Kouzelnické hudby, Nitrobrany, Objevování nebo Orientace. V dalších předmětech měli studenti možnost cvičit se v kouzelnických soubojích, v kamarádství a také v milosrdenství. V čase, který nám zbýval, jsme ještě uspořádali famfrpálový turnaj.
Aby náročné studium naše studenty nezničilo, bylo jim umožněno navštívit během pobytu cukrárnu v Kvikálkově, Medový ráj nebo hospodu U Tří košťat, kde si mohli koupit nějakou dobrotu za vyhrané zlaťáky.
Bradavický školní rok utekl jako voda a my se po týdnu museli opět vrátit zpět do Brna. Radostné vzpomínky na Opatov nám však zůstanou a budou nás chránit proti Mozkomorům 🙂

Studenti a profesoři z farnosti Brno Křenová

V letošním roce se fara stala útočištěm přibližně třiceti trosečníků, kteří se zřítili na pustý ostrov, nad nímž prolétali. Zde byli nuceni přežít bez moderního vybavení a techniky a mnozí si sáhli na dno svých sil. Naštěstí trosečníci byli zaměstnanci několika spedičních společností a v přepravovaných balíčcích, které jim ze ztroskotaného letadla vyplavilo moře, našli spoustu užitečných věcí, jež jim pomohly v životě na pustém ostrově.
Velkým pomocníkem se stal také nalezený deník předchozího trosečníka – kapitána Morgana. Z něj se naši trosečníci dozvěděli nemálo užitečných informací o životě na ostrově. Zápisy z deníku trosečníkům patrně zachránily život – poskytly totiž návod, jak přežít setkání s místními lidožravými domorodci.
V jednu chvíli se záchrana zdála na dosah – to když se k ostrovu přiblížila loď a její posádka navázala s trosečníky vizuální kontakt. K velké smůle měla loď příliš hluboký ponor a žádné čluny. Malou náplastí se stala vysílačka, kterou se trosečníkům povedlo získat.
Poklidný život na ostrově pak přerušilo rozhlasové vysílání, které se podařilo vyslechnout na získané vysílačce. Z něj trosečníci zjistili, že se nacházejí v oblasti Marshallových ostrovů, kterým o následujícím víkendu hrozí kompletní zatopení z důvodu mimořádného přiblížení Měsíce k planetě Zemi a následného rekordního přílivu a odlivu.
Od této chvíle všichni trosečníci napnuli své síly k postavení plavidla, které by bylo schopno je z ostrova zachránit. Po páteční zkušební plavbě všichni usínali s napětím, zdali se následující den skutečně povede z ostrova odplout.
Štěstí se však konečně přiklonilo na jejich stranu a plavba do domovského přístaviště na Brněnské přehradě proběhla bez nejmenších komplikací. Zde už na všechny trosečníky čekali nedočkaví rodiče, lačnící po zážitcích, které jejich malé ratolesti zažily.